Ulice (ostatní)

Vedoucí ve spleti všude možně mezi jednotlivými body zájmu napříč celou čtvrtí, ulice jsou dokonale čisté a perfektně udržované. Na rozdíl od některých dalších sekcí města tu prakticky nelze narazit ani na typické temné a zapadlé uličky - alespoň ne v klasickém slova smyslu. Byť i ve čtvrti Superbia se nacházejí slepé a zapadlé uličky, obvykle vedoucí za některým z větších budov nebo komplexů, jsou oproti zbytku města je nikdo běžně neokupuje a jsou vyklizené od nepořádku.
Každá cesta je také velice pečlivě osvětlená, chodníky se pravidelně zametají a všechny silnice jsou v perfektním stavu.

Ačkoli se Mirys snažila Dalilah odradit, nepodařilo se jí to. Ta malá zrzka s ní chtěla i přesto jít a doprovodit jí domů. No, zřejmě to znamenalo, že se brzy přátelit nebudou. Tedy Mirys tak usuzovala podle toho, jak byla Zrzka vyšňořená. Ani nepředpokládala, že by zvládla přihlížet tomu, jak Mirys někoho zabije. Tedy pokud ten někdo nezabije jí, konec konců i to bylo možné. Mirys se tedy pouze zhluboka nadechla a tím se smiřovala s nadcházející situací. "Myslím, že se ti ta cesta nebude líbit." Prohodila, jakoby do větru zrovna když vycházely z hotelu na ulice. Toho černovlasého muže zahlédla okamžitě, jakoby přesně věděla, na kterou stranu zamířit.
Dal se před hotelem doleva a už byl o pár metrů dál. Vykračoval si, s rukama v kapsách kalhot, procházkovým tempem. Zřejmě si myslel, že má všechen čas světa. Mirys nezaváhala ani na vteřinku a zamířila za ním. Jen shodou okolností to byl i směr k ní domů. Nebo si ji možná ten démon před nimi proklepl, aniž by si toho všimla. "No, když už jdeš se mnou..." Zamumlala Mirys tiše a přitom z bundy vytáhla vzkaz, na který se Dalilah předtím ptala. S klidem jí ho předala, aby se zrzka mohla pořádně rozhodnout a věděla přitom do čeho jde.
*Oko za oko, život za život. Jsi na řadě.* Nic víc na vzkazu nebylo. Ale pro Mirys to bylo výmluvnější, než pro kohokoli jiného. Hned pochopila, že to je někdo, kdo se jí chce pomstít za člena rodiny, kamaráda nebo svou životní lásku, kterou zabila. Pevně zatnula zuby a šla dál po stopách muže, který ji chtěl zavraždit. Jakoby mimochodem si založila ruce na prsou jen na krátký okamžik, to proto, aby se ujistila, že má v podpaží připevněné dvě pistole. Kromě nich měla samozřejmě poschovávaných ještě pár zbraní. I u těch se ujistila, že jsou na svých místech pomocí nenápadných pohybů.
"...měla bys vědět, že ten chlápek mě chce zabít. A že hodlám zabít já jeho." Dokončila konečně větu, kterou načala, než Dalilah podala papírek se vzkazem. "Pořád chceš jít se mnou?" Zeptala se, ale její tón hlasu prozrazoval, že očekává rázné odmítnutí, křik a úprk nebo podobnou reakci. Muž před nimi v tu chvíli zabočil do slepé uličky, kterých zrovna v této čtvrti nebylo mnoho. A tam na ně vyčkával.